Přijetí vlastní temnoty
Každý z nás touží po míru. Odsuzujeme války, násilí, zneužívání, odsuzujeme špinavé hry politiků a globálních hráčů. Ale co naše vlastní "temnota"? Jsi ochoten ji spatřit? Jsi ochoten ji přijmout. Máš odvahu? Protože tohle už je jiná liga..
Jsme jedno. Svět a já. Já a svět. Jednota. Pojem, který rádi požíváme v souvislosti s ezo sférou, o jednotě mluví Budha a taky Zuzka Klingrová když předcvičuje jógu. V Jednotě jsme s mámou nakupovali za socíku. V jednotě je síla...Vám samotným jistě naskočí mnoho vlastních asociací při požití tohoto slova. Ale když se jedná o temnotu, o to "hnusné" v naší společnosti, o válkách, zneužívání dětí, manipulaci s chorobami a naší svobodou....tam už se většina z nás do "jednoty" nehlásí. To ONI...to TI mocní, to ten a onen. Ukazujeme na viníka. Ukazujeme směrem ven. Tak moc se snažíme uniknout své vlastní temnotě, že ji vytěsňujeme a projekujeme na svět okolo nás. Ne vážení, nejsme svatí. Ani já ani vy. A popravdě ani nechtějme být. Co je to vlastně za pojem "být svatý"?
Jak ale souvisí onen "hnusný" svět tam venku s tím mým nitrem? JEDNOduše.
Většina z nás ( myslím si že každý ale nerada zobecňuji ) si v sobě nese určitý konflikt. Konflikt, dvě protichůdné síly, které vytvářejí vnitřní myšlenkové a energetické peklíčko. Takový vnitřní zánět, oheň. Dobro a zlo, láska a strach. Čím více konfliktů uvnitř sebe nosím, tím více si blokuji energii MÍRu. Nemůžu být v klidu, nemůžu se uvést do harmonie, do rovnováhy. Jsem plný vnitřních sporů.
Tyto konflikty často vznikají v dětství jako následky traumatu. Ne každý měl dětství jako z růžové knihovny a někteří z nás spíše jako z děsivého snu. Emoční zneužívání, sexuální zneužívání, manipulace, tělesné tresty jsou v našich vzpomínkách více než si jsme ochotni připustit. Spoustu z těchto zážitků jsme vytěsnili. Zamrazili a odsunuli do škatulky "nevědomí" s dovětkem "odloženo na později".
Vytěsnění někdy až určitá depersonalizace osobnosti nastává ve chvíli, kdy jsme (především v dětském věku) vystaveni natolik stresové situaci, že naše vědomí vyhodnotí tuto situaci jako "aktuálně nezvladatelnou". Dá pokyn k odříznutí se od prožívání a my si situaci buď nepamatujeme vůbec (typicky "nic si z dětství nepamatuju") nebo jen jako bychom se dívali na film či událost, která se děje někomu jinému.
Trauma však nezmizelo. Je naivní si myslet "už jsem na to dávno zapomněla" nebo "ale však ona byla malá a určitě si na to nevzpomíná". Nevzpomíná, ale na nevědomé úrovni se vytvořil zánět. Konflikt. A tento konflikt roste a roste. Tiše, pomalu v temnu našeho nevědomí. Stal se obsahem "Pandořiny skříňky". A z tohoto temného, neviditelného místa v klidu řídí naše rozhodování a posílá pokyny k tomu jak se chovat a jak naopak nechovat abychom se vyhnuli stejnému či podobnému traumatu jako v dětství.
A tak kontrolu nad naším životem přebírá automat našeho nevědomí a my pokračujeme dál...čas běží...a v určité chvíli, pokud si dovolíme zastavit (či jsme zastaveni ) si uvědomíme, že je v našem životě něco "špatně". Svůj život pod nadvládou svých stínů si můžete představit jako lyžaře při slalomu, nejede tam kam chce...jede tam kam mu ukazují tyčky, ve vyjetých kolejích svých předků a svých vlastních strachů.
Naše stíny nejsou nic jiného než naše nepoznané strachy. Jak prosté a zároveň tak těžké. Trauma samo o sobě obsahuje obranné mechanismy, kterými samo sebe brání v poznání toho čím opravdu je. Někdy tak hovoříme o egu. Ego k nám promlouvá a radí kudy jet a komu se raději vyhnout. Ego brání samo sebe a své trauma. Avšak život pod nadvládou traumatizovaného ega stojí...ehm stojí prostě za prd. Cítíte, že něco není v pořádku, že žijete napůl plynu. Ale nemáte sílu a motivaci to změnit, kolem sebe vidíte lidi, některé ještě v horším stavu než jste vy sami a tak si říkáte..však na tom nejsem až tak zle..a ego nám opět namlouvá jak se nemáme o nic pokoušet.
Pokud však tento hlas neposlechnete a dáte na hlas svého nitra, budete k sobě upřímní a s odvahou se podíváte na své strachy, krok po kroku je přijmete (pochopením toho proč je mám) otevře se vám ten největší poklad vašeho života. Stanete se celistvou bytostí, vědomou si svých světlých i temných stránek, budete moci prožívat celou paletu barev této krásné existence a plně rozvinete potenciál své unikátní duše. Ve vašem nitru zavládne mír. A protože si všichni přejeme klid a mír, začněme každý z nás u sebe...
Krásný advent
Romana